Dopis pracovníků sociálních služeb na podporu manželství jako svazku muže a ženy
Vážený pane premiére, členové vlády, vážené poslankyně a vážení poslanci,
my, níže podepsaní, kteří pracujeme v sociálních službách, se chceme vyjádřit k tématu tzv. „manželství pro všechny“. To v současné době rezonuje českou společností.
Vnímáme, že v pomáhajících profesích je nejdůležitější lidskost a kompetence. Tedy to, jak ke druhému člověku, který potřebuje pomoc, přistupujeme. Sexuální orientace pro nás není kritériem, skrze které své klienty vnímáme. Přistupujeme k nim na základě jejich životní situace a potřeb. Proto si nemyslíme, že by přijetí stejnopohlavních sňatků významně ovlivnilo naše LGBTIQ+ klienty. Potýkají se se svými těžkostmi bez ohledu na „manželství“ či „nemanželství“.
Velmi častým argumentem k přijetí tzv. „manželství pro všechny“ je, že se tím pomůže zejména dětem z dětských domovů, se kterými někteří z nás pracují. Tento argument se na první pohled zdá být pravdivý. Skutečně existují stejnopohlavní páry, které poskytly „neumístitelným“ dětem domov, a patří jim za to velký dík! Jedná se však o výjimky, které potvrzují pravidlo. V ČR je navíc minimum dětí právně volných k adopci, a mnohonásobně delší seznam heterosexuálních párů, které na adopci čekají.
Byl by v případě uzákonění tzv. „manželství pro všechny“ větší zájem stejnopohlavních párů získat do péče dítě z dětského domova? Dítě, které je často poznamenáno nelehkou minulostí či hendikepem? Nebo redefinice rodičovství povede spíše k tomu, že páry budou chtít využít možností umělého oplodnění či náhradního mateřství, aby získaly své vytoužené, krásné a zdravé miminko? Upřímně se obáváme, že lidé budou tíhnout k druhé variantě. Je to totiž mnohem obvyklejší i u heterosexuálních párů, které vlastní děti ze zdravotních důvodů mít nemohou. Domníváme se, že dítě už dále nebude pro rodiče darem, ale komoditou, kterou lze vyrobit podle chtěných parametrů a na zakázku. To je podle nás fatální krok za hranu lidských kompetencí a vede to k podstatným morálním otázkám, třeba o přípustnosti surogátního mateřství.
Zároveň nechceme, aby ti, kteří vhodnost adopcí posuzují, byli postaveni do pozice, kdy budou muset vybírat mezi potenciálně shodným párem „muž a žena“, či „muž a muž“. Pokud by dávali přednost párům, které mohou naplnit mužsko-ženský, resp. otcovsko-mateřský model, čelili by stížnostem na diskriminaci a homofobii, jak se již v některých případech na Západ od nás děje?
Touha stejnopohlavních párů po tom, aby mohli vychovávat děti, může být palčivá, podobně jako bývá palčivá u párů heterosexuálních. Nelze však tyto tužby směřovat k tomu, aby vzniklo právo či jakýsi nárok na dítě.
Nejlepší a dějinami prověřený model je a vždy bude rodina – máma, táta a děti. Považujeme za velmi riskantní vytvářet normu z jakéhokoliv jiného modelu rodiny. Nepopíráme, že život přináší různé situace, nicméně výjimky a promile případů nesmějí redefinovat současný právní stav. Jsme přesvědčeni, že experimentování v této oblasti není na místě.
.
Online podepsání
* = Povinné položky.
** = Máme pochopení, pokud nechcete nebo nemůžete údaj vyplnit. Kontaktujte nás, rádi vás odbavíme individuálně. Kontakty jsou na konci stránky.
Sesbíráno podpisů
148Podepsali
Ladislav Koula Ludmila Měřínská Jarka Korandová Mgr. Veronika Bachmannova Jana Ilgnerová ing. Aleš Klůc Bc. Žaneta Zlatníková, DiS Eva Bradnová Mgr. František Slavíček Bc.Radka Jindrová, DiS. Jana Kadlubiecová Veronika Fidlerová Hana Čajková Linda Sýkorová Jana Janáčková Bc. Václav Zahálka Marcela Fritschková Kompletní seznam podpisů je na stránce Podepsali.